Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvířata doby ledové - text z nástěnky

3. 9. 2013

ZVÍŘATA DOBY LEDOVÉ

 

Doba lovců mamutů je chrakteristická obrovskou druhovou četností zvířat. Na našem území žily mnohé druhy nyní vyhynulé (mamut, srstnatý nosorožec...) nebo žijící pouze v prostředí severských zemí (sob...). Vedle již vymřelých či pro naše území exotických druhů zde žilo mnoho druhů velkých savců, které dosud přetrvávájí např. jelen lesní a jiná vysoká zvěř. Bylo to takové pravěké safari ledové doby.

  

 Mamut skvrnitý (Mammuthus primigenius)

Byl nejznámějším zvířetem poslední doby ledové. Gravettienští lovci jej lovili a podle velkého množství nálezů mamutích kostí na jejich sídlištích se jim začalo říkat lovci mamutů. Mamut byl často zobrazován na malbách a soškách. Dosahoval délky 5,4 m a výšky 2-3,5 metru. Byl velmi dobře přizpůsoben prostředí doby ledové. Měl přibližně 30 cm dlouhé hnědé chlupy a velmi jemnou podsadu, která ho společně s asi 2 cm tlustou kůží a 10 cm silnou vrstvou podkožního tuku chránila před mrazem. Na našem území se pohybovala stáda s počtem okolo deseti jedinců, v dobách sezónní migrace se zde mohla vyskytovat stáda až o 100 kusech.

 

   Nosorožec srstnatý (Equus germanicus)

Po mamutovi patřil k nejznámějším zvířatům. Lovci na rozdíl od mamutů nosorožce nelovili, nebo jen výjmečně. Srstnatý nosorožec byl mohutné zvíře s dlouhou lebkou, na níž byly dva silné rohy. Délka těla dosahovala až 3,5 metrů, výška v kohoutku 1,6 m, zuby měl přizpůsobené ke spásání trávy. Nosorožec měl dlouhou a hustou srts, která na krku a šíji tvořila delší hřívu. K poznání vzhledu nosorožců přispěly jeskynní malby a nálezy mumií ze Staruně na Sibiři.

 

 Kůň sprašový (Equus germanicus)

Kůň sprašový byl pro mladopaleolitické lovce důležitým lovným zvířetem, proto ho také často zobrazovali v malbách i soškách. Vzhledově se podobal současnému koni Převalského. Byl velmi dobře přizpůsoben době ledové, z maleb pravěkých lovců je známo, že měl na koně dlouhou a hustou srst. Na našem území se pohybovala stáda o počtu okolo 50 jedinců. Kůň sprašový není předkem koně domácího.

  

 

 Pratur (Bos primigenius)

Patřil poměrně k vzácným lovným zvířatům. Délka těla byla 260-310 cm, výška v kohoutku až 180 cm, hmotnost 800-1000 kg. Pratur byl předkem tura domácího. Byl vyhuben poměrně nedávno, poslední jedinci jsou známí ze 17. století. Pratuři žili ve stádech vedených starou a skušenou samicí, samci žili osamoceně. Díky bohatým tukovým zásobám byli schopni přežít dlouhé období nedostatku potravy.

 

 Lev jeskynní (Panthera spelaea)

Šlo o největší a nejznámější kočkovitou šelmu čtvrtohor. Na délku měl 2 m, jeho výška v kohoutku byla asi 1,2 m. Pravěcí lidé jej rovněž znázorňovali na malbách a soškách, lovili ho pouze výjmečně. Na rozdíl od současných lvů neměl hřívu ani typický střapec na ocase. Proti chladu jej chránila hustá a dlouhá kožešina. Způsobem života připomínal nynějšího tygra ussurijského. Podle genetických analýz se lev jeskynní oddělil před 600 000 lety od předků současných lvů. Ten, kdo dokázal velkou šelmu ulovit, byl považován za váženého člena tlupy.

 

 Hyena jeskynní (Crocuta spelaea)

Hyena jeskynní patří ke známým zástupcům fauny, ale mezi úlovky lovců mamutů se objevovala vzácně. Podle genetických analýz je poddruhem současné hyeny skvrnité (Crocuta crocuta), byla větší, měla kratší, robustnější nohy a hustý kožich přizpůsobený drsnějšímu klimatu. O vzhledu hyeny jeskynní můžeme jen spekulovat, foto hyeny skvrnité pro představu.

 

 Vlk obecný (Canis lupus)

Hojně byl loven především pro kožešinu, ale v dobách nedostatku také pro maso. Délka hlavy s tělem je 100-160 cm. V kohoutku dosahuje výšky 90cm a hmotnosti 30-75 kg. Vlci žijí ve smečkách. Genetické studie naznačují, že právě v době lovců mamutů se pes oddělil od vlka. Provrtané vlčí špičáky a řezáky lidé hojně používali jako ozdoby.

 

 Zajíc bělák (Lepus timidus)

Také zajíc se lovil zejména pro kožešinu. Zajíc bělák má kratší uši a končetiny a na tlapkách má strs, která ho chrání před mrazem a umožňuje mu běh ve sněhu, aniž se proboří. Žije ve skupinách čítajících až 100 jedinců. V současné době žije na severu Evropy, ve Skotsku a v Alpách.

 

  Medvěd jeskynní (Ursus spelaeus)

Medvěd jeskynní je další velmi známou šelmou čtvrtohor. Za hlavní lovce byli považováni neandertálští lidé, dříve nazývaný lovci medvědů, připisoval se jim tzv. Mědvědí kult. Poslední výzkumy však popřely možnost specializovaného lovu a kultu neandertálských lidí. Nálezy kostí medvěda jeskynního jsou na sídlištích techto lovců častější než nálezy hyeny. Medvěd jeskynní byl velký jako medvěd grizzly (délka těla 2-3 m a hmotnost až 800kg). Jeskyně vyhledával na přezimování a k rození mláďat. Podle stavby chrupu se převážně živil rostlinou potravou.

 

 Rosomák (Gulo gulo)

Rosomák je největší a nejrobustnější zástupce kunovitých šelem. Byl zdatným zlodějem masa pravěkým lovcům. V současnosti žije v tundře a tajze od Skandinávie přes východní Sibiř, Aljašku, severní Kanadu až po severoamerické arktické ostrovy. Rosomák má hnědou nebo černou srst, na zádech červenavé či béžové skvrny. Ocas je huňatý a uši zkrácené. Délka těla je 1 m a hmotnost kolem 10-20 kg. Rosomáci žijí samotářsky, většinou jsou aktivní v noci. Patří mezi všežravce. Na moravských lokalitách nalézáme jejich kosti poměrně hojně.

  Liška obecná (Vulpes vulpes)

 

Inteligentní šelma je dlouhá 60-90 cm a vysoká okolo 40 cm. Pravěkými lovci byla hojně lovená pro kožešinu a její ostré špičáky se používaly jako ozdoba. Jako lesní zvíře je liška velmi přizpůsobivá a proto asi 70 procent populace se usídlilo na smetištích a v pouličních popelnicích. Liška je velmi často spojována se slovem VZTEKLINA!!!! Zvíře je proti této nemoci částečně imunní a chytnout ji mohou jen slabí či zranění jedinci. Liška je také velmi mírumilovná a narozdíl od medvěda má dobrý zrak. Medvěd je schopen si splést člověka s jelenem a zaútočit na něho. Liška ale díky svému dobrému zraku pozná lovce s puškou a houbaře s košem a podle toho se také zachová.